|
Milí přátelé,
přeji Vám příjemné prožití vánočních svátků
a nechť je rok 2012 Vaším doposud nejúspěšnějším rokem.
Vánoční poselství šéfredaktora Churche
Čechy, Němce a Francouze čeká každoroční nadílka shodně na Štědrý
večer, čili 24. prosince; kompetentními nadpřirozenými dárci jsou
v těchto zemích Ježíšek, der Weihnachtsmann a Petit Papa Noel. Avšak
jiný kraj znamená i jiný mrav. Například v Holandsku nadílí Sinterklaas
(Mikuláš) už 5. prosince večer, a dost. Vánoce se slaví v poklidu a
většinou už bez dárků. Ve Švédsku naděluje 13. prosince svatá Lucie,
v Itálii 6. ledna bezzubá čarodějnice Befana a ve Španělsku téhož dne
svatí Tři králové, los Reyes Magos. Djadja Moroz se Sneguročkou chodí po
pravoslavném způsobu až 7. ledna. Štědrý večer Angličanů a Američanů
se spíše trochu podobá našemu silvestru. Dárky dostávají až
25. prosince ráno. Zde je pro nadílení příslušná další mikulášská
reinkarnace, totiž Santa Claus. Všechny tyto štědře nadělující
nadpřirozené bytosti odedávna zaměstnávají fantazii dětí. Aspoň do té
doby, dokud neodhalí šedou životní realitu, že naděluje tatínek.
Je tomu letos 114 roků, co jedna americká holčička chtěla vánočnímu
tajemství mermomocí přijít na kloub – a to za pomoci hromadného
sdělovacího prostředku. Jmenovala se Virginie O'Hanlonová a žila v New
Yorku. Jednoho prosincového dne roku 1897 napsala deníku Sun následující
čtenářský dopis: „Je mi osm let. Někteří z mých přátel říkají,
že žádný Santa Claus neexistuje. Táta tvrdí, že Sun vždycky píše
pravdu. Řekněte mi tedy, prosím: Chodí Santa Claus?“
V redakci z toho nejprve zavládly rozpaky. Pak ale šéfredaktor Francis
Church rozhodl, že důvěru malé čtenářky ve vševědoucnost a
pravdomluvnost medií nelze zklamat. A pokládal záležitost za tak
závažnou, že osmileté Virginii odpověděl osobně – a to na titulní
stránce Sunu:
„Milá Virginie, Tvoji malí přátelé nemají pravdu. Věří pouze tomu,
co sami vidí; věří, že nemůže existovat nic, co nemohou postihnout svým
malým rozumem. Všechen lidský duch je malý, ať náleží dospělému nebo
dítěti. Ve vesmíru se ztrácí jako maličký hmyz. Takový mravenčí rozum
nepostačuje, abychom postihli a pochopili celou pravdu.“
A pokračoval: "Ano, Virginie, Santa Claus existuje. Existuje stejně jistě
jako láska, velkorysost a věrnost. Jelikož toto vše existuje, může náš
život být krásný a plný jasu. Jak ponurý by byl svět bez Santa Clause! To
bychom neměli ani Virginii, ani víru, ani poezii – nic z toho, co činí
život snesitelným. Zůstal by jen třepotavý zbytek viditelné krásy. Avšak
světlo dětství, které prozařuje svět, by muselo uhasnout. Santa Claus
existuje, protože jinak bys nemohla věřit ani svým pohádkám.
Jistě, mohla bys požádat tatínka, aby na Štědrý večer vyslal lidi,
kteří by Santa Clause chytili. Ale žádný z nich by ho nespatřil. Co by to
dokázalo? Žádný člověk ho nevidí jen tak. To nedokazuje vůbec nic.
Nejdůležitější věci zůstávají mnohdy skryty našim zrakům. Například
víly, které tančí v měsíčním svitu na paloučku. A přesto existují.
Cokoliv vidíš, nikdy nespatříš všechno. Můžeš rozlomit kaleidoskop a
hledat nejkrásnější barevné útvary. Najdeš pár pestrých střepin, nic
víc. Proč? Protože skutečný svět je zahalen závojem, který ani žádné
násilí nedokáže protrhnout. Poodhrnout ten závoj může pouze víra, poezie
a láska. Potom najednou spatříme všechnu krásu a nádheru.
Je to také pravda?, zeptáš se asi. Ano, Virginie, je, a nic na tomto
světě není pravdivější a trvalejší. Santa Claus žije a bude žít
věčně. Ještě tu bude za desetkrát deset tisíc let, aby potěšil děti
jako jsi Ty a naplnil radostí každé otevřené srdce. Veselé vánoce,
Virginie, Ti přeje Tvůj Francis Church."
Výměna dopisů mezi osmiletou Virginií a šéfredaktorem Churchem se
odehrála v prosinci 1897 – přesně před 114 lety. Deník Sun ji
uveřejňoval od té doby každým rokem znovu v předvánočním týdnu na
titulní stránce, ještě dlouho po smrti Francise Churche i Virginie
O'Hanlon. Činil tak 54 let, až do roku 1950, kdy zanikl. A tehdy převzaly
tuto tradici četné angloamerické i jiné noviny a časopisy po celém
světě. Všechny přetiskují oba dopisy – dávnou dětskou otázku a
nadčasově moudrou, úsměvnou odpověď – opět i letos. Více než
stoletá štafeta je tak předávána dalším a dalším generacím. Nese
tiché poselství naděje i do našich časů. Přejme tomuto poselství –
slovy dávno mrtvého amerického novináře Francise Churche, aby nikdy
nezaniklo a zaznívalo na světě lidí ještě za desetkrát deset
tisíc let.
Neexistují neuskutečnitelné sny,
pouze máme omezené vnímání toho,
co je uskutečnitelné.
Přeji Vám v roce 2012
uskutečnění všech Vašich snů.
S Láskou
Váš
IJVo
|
,
,
nebo
.
